Kaname Harada – elitní stíhač prosí o odpuštění mj. založením mateřské školy!
Když v roce 2016 zemřel někdejší japonský námořní stíhací pilot Kaname Harada, odešel ze světa opravdu vzácný člověk. Člověk, jenž byl mj. posledním stíhačem, který se 19. února 1942 zúčastnil náletu na australský přístav Darwin, veterán války v Číně ale i nad Guadalcanalem a stíhací eso, současně však také člověk, který si nikdy neodpustil to, že během 2. světové války střílel a zabíjel.
Kaname Harada se narodí 11. srpna 1916 ve vesničce Asajawa v prefektuře Nagano na ostrově Honšú. Po dovršení 17 let roku 1933 dobrovolně vstupuje do řad japonského Císařského námořnictva. Jenže mladý Harada se nechce jen plavit po mořích a oceánech, on chce hlavně létat. Následně tedy přechází k letecké složce námořních sil a začíná s nesmírně náročným pilotním výcvikem. Po jeho skončení je odeslán k nabrání bojových zkušeností do Číny.
Tam právě probíhá druhá čínsko-japonská válka, nicméně Harada ačkoliv vzlétá do akcí, se žádného vzdušného boje nedočká, tedy prozatím. Na počátku roku 1938 je povolán zpět do Japonska, kde se díky svým schopnostem stává instruktorem nových stíhačů. Postupně se stane expertem v pilotáži nových palubních stíhacích letounů Mitsubishi A6M. Dlouhodobé pilování řízení tohoto „tažného koně“ japonských námořních kokutai mu později mnohokrát zachrání život.
Když se 7. prosince 1941 z palub úderného svazu letadlových lodí postupně vznesou dvě útočné vlny o 353 strojích, včetně střemhlavých a torpédových bombardérů i stíhačů a zamíří k Havaji, respektive ostrovu Oahu a tamní základně americké Tichomořské flotily v Pearl Harboru, Kaname Harada mezi nimi není. Ano, toho dne je sice členem letecké skupiny na letadlové lodi Sorjú, ale jeho úkolem je po odletu útočné skupiny odstartovat a krýt úderný svaz letadlových lodí ze vzduchu proti možnému příletu amerických letounů. K tomu však nedojde.
O dva měsíce později už ale do boje zasáhne. 19. února 1942 je jedním ze 36 pilotů stíhacích A6M, které podpoří japonské bombardéry při náletu na severoaustralský Darwin. Toho dne se na letadlové lodě nevrátí mj. i čtyři japonské stíhačky, ta Haradova však ano. Na jaře 1942 si také připíše první sestřely nepřátelskou letounů. Do 9. dubna 1942 ohlásí celkem 7 jistých sestřelů britských letounů a další 2 pravděpodobné. I ve slavné bitvě u atolu Midway, která pro Japonce skončí drtivou porážkou a mj. ztrátou hned čtyř letadlových lodí a výkvětem jejich letajícího personálu, si Kaname Harada připíše další vítězství. Oficiální záznamy se nemohou shodnout na počtu sestřelů, zcela jistě byly 3, možná až 5 amerických strojů. Harada má během bitvy namále mnohokrát, když už nemá po ztrátě všech letadlových lodí kde přistát, „plácne“ sebou do oceánu tak šikovně, že je zakrátko vyloven doprovodným plavidlem.
Po reorganizaci námořnictva, které je po bitvě u Midway těžce zasaženo, se Harada na několik měsíců stává příslušníkem letecké skupiny na nové letadlové lodi Hijó. S ní se zúčastní dalšího slavného tažení války v Pacifiku, na ostrově Guadalcanal. Tato bitva nakonec bude znamenat konec jeho bojového nasazení. 17. října 1942 při doprovodu torpédových bombardérů Nakajima B5N sice sestřelí americký Wildcat F4F, ale další stroj téhož typu ho „osolí“ tak těžce, že se Harada, s prostřelenou paží při pokusu o nouzové přistání zřítí u zátoky Rekata na ostrově Santa Isabel. Během havárie se jeho Zero převrátí na „záda“. Naštěstí ho nezachvátí požár a pilotovi se z něj podaří dostat poté, co se skrze roztříštěný překryt kabiny doslova hlínou prohrabe na svobodu. Harada, jenž mezitím onemocní malárií a horečkou dengue se vydá na několikadenní pochod junglí a nakonec je zachráněn a evakuován do Japonska.
Poručík Kaname Harada, jeden z posledních veteránů, se „díky“ těžkému zranění ruky do boje již nikdy nedostane. Cvičí nové námořní piloty a na konci války i sebevražedné letce kamikadze. Většinou se uvádí, že se mu zcela jistě podařilo sestřelit 9 - 10 nepřátelských letounů, některé zdroje uvádějí až 19.
Po skončení 2. světové války se vrhne na farmaření. Tak jako mnozí jiní ale trpí nočními můrami. Je sice hrdý, že byl elitním stíhačem, ve snech však současně vídá tváře nepřátelských letců, na které střílel a které zabil. Trpí velkými depresemi. V polovině 60. let mu jeho žena navrhne, že když za války „bral životy“, měl by teď lidstvu něco vrátit a nové životy naopak vychovat. Harada založí v roce 1965 nejprve jesle a o čtyři roky později i mateřskou školu, kde následně až do odchodu do penze působí jako její ředitel.
Zejména od roku 1991 se stává jedním z nejviditelnějších protiválečných aktivistů. Po celém světě se setkává s bývalými nepřáteli, spojeneckými letci se kterými společně vzpomíná na to, co během války zažili. Harada se rovněž zúčastní mnoha besed nejen s mládeží a varuje před vypuknutím dalších válek. Ještě v 90 letech dokáže diskutovat a mluvit na těchto setkáních i několik hodin v kuse. Kaname Harada, stíhací eso, ale také ředitel školky a pacifista, umírá 3. května 2016 v Naganu ve věku 99 let.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat