1. Jak jsem již uvedl, je Vidlákův článek až příliš optimistický, je z něj tak trochu cítit "přání otcem myšlenky", současná globální moc (dávám přednost tomuto označení před "Deep state") je pevně zahnízděna ve všech složkách institucionálního systému většiny zemí, od USA až třeba po naši, a bude se velmi tvrdě a bezohledně bránit. Napadá mě srovnání s tím, jak se to, co se za Rakouska přežilo, bránilo reformám Josefa II. (mj. skvěle zachyceno v Troškově filmu Poklad hraběte Chamaré z roku 1984). Trump má ovšem určitou výhodu. Zkušenost z předcházejícího výkonu prezidentské funkce.
2. O co půjde? Napsal jsem to s určitou nadsázkou nedávno: "Demokracie je mrtvá. Ve světě jsou jen autokracie a kryptokracie (Co je horší? – o tom budou prezidentské volby v US)." (A i to, co se nyní bude dít po těchto volbách.) Viz: radimvalencik.pise.cz/...
3. Jednou z největší opor protitrumpovského odboje bude Jerome Hayden Powell (1953, tj. svým způsobem "mladík", mám na mysli oproti Trumpovi) od února 2018 předseda Rady guvernérů Federálního rezervního systému. Už se dal slyšet, že se nenechá Trumpem odvolat. V kompetenci FEDu je nejen "vytisknout tolik dolarů, kolik je třeba", ale i "dát je tomu, komu je třeba". Nekontrolovatelné emise dolarů budou skrytě směřovat Trumpovým odpůrcům. Protože se situace v této oblasti patrně vyostří, může to urychlit oslabení pozice dolaru ve světě. Minimálně se vše stane mnohem čitelnější (a nic neohrožuje kryptokracii tolik, jako "světlo boží").
4. Enklávy zpravodajských služeb, které se vymkly kontrole, srostly s finanční mocí založenou na emitování dolaru, vytvořily globálně propojený systém struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, zplodily perverzní moc založenou na špiclování, dosazování a vydírání, nelze tak snadno "zrušit shora" změnou viditelných i méně viditelných náčelníků. A vlivové struktury, které se od nich odvíjejí a penetrují všechny významné instituce většiny zemí (mainstreamová media, složky výkonné, zákonodárné i soudní moci, "domácí" zpravodajské služby, ale např. i akademickou půdu, vše propojené s "neziskovkami") nelze měnit ze dne na den. Je nutné znát strukturu moci a mechanismy jejího fungování, viz: radimvalencik.pise.cz/... To, v čem spočívá její síla a jak funguje, si stále nechtějí uvědomit političtí amatéři a ignoranti, kteří hledají jednoduchá řešení (domnívají se, že se lze obejít bez mnohonásobné ideové převahy nad zlem). A někteří z nich prostě jen vědomě či nevědomě plní roli "koncových hráčů" struktury současné globální moci.
5. I proti této obrovské převaze má Trump velkou šanci vyhrát, a to hned ze dvou důvodů:
- Řada současných vyprázdněnců i na dost vysokých postech zpanikařila, a jak jsou navyklí z doby, kdy jim jejich maňáskovodiči slibovali vítězství současné globální moci (tj. "demokratů"), zase se snaží vlísat tomu, co považují za původ moci. Naivně, hloupě, sami se staví do pozice "nechej se použít a odhodit". Přímo učebnicově to předvedl např. plod naší akademické půdy profesor premiér Fiala, viz: radimvalencik.pise.cz/... Ale tento efekt není nejvýznamnější, některým z těch, kteří na chvíli zaváhali, komu sloužit, současná globální moc zase napraví hlavu.
- Rozhodující roli sehraje to, že jádro současné globální moci bude muset mnohem více sázet na nekritickou loajalitu těch, kteří tvoři její vlivové sítě a obsazují pozice v institucionálních systémech zemí, které se snaží kontrolovat. Ještě více se zintenzivní trend, kdy "poslušní hlupáci dosazují ještě hloupější a ještě poslušnější vyprázdněnce". Tím se výrazně sníží efektivnost vlivových sítí (vytratí se schopnost přijímat koncepční rozhodnutí na místní úrovni) a současně zviditelní to, jak současná globální moc funguje.
6. Končím tím, čím jsem začal. Jediné, co může přirozený trend návratu globální společnosti k normálnímu směřování vývoje zabránit je, že se podaří v různých částech světa (i u nás) vyprovokovat nekvalifikované reakce na nejrůznější události, tím štěpit a diskreditovat hnutí odporu a nápravy, poskytnout záminku k použití represivních nástrojů moci (z tohoto hlediska bychom měli mít neustále na paměti, jak byl "designován" 17. listopad 1989). O to se nyní bude současná globální moc snažit. Proto považuji za podstatné nejen pročíst, ale i promyslet Vidlákův článek, aniž by kdo koho nutil k nekritickému přejímání všeho, co je v něm uvedeno. Demokracie je diskuse a platí to i v tomto případě.
Radim Valenčík,
TOP komentátor
Žádné komentáře:
Okomentovat