Připomínáme si 85. výročí teroristické akce nacistických okupantů zde, v bývalých Ruzyňských kasárnách. Řekněme si stručně, co akci předcházelo. Po ponižující Mnichovské smlouvě, kdy západní demokracie, především pak spojenecká Francie, hodily Československo záborem Sudet v plen nacistickému Německu, došlo již 15.3.1939 de facto k roztrhání Mnichovské smlouvy ze strany Německa. Okupace českých zemí a vytvoření tzv. Protektorátu Böhmen und Mähren, bylo v rozporu s mezinárodním právem. Británie a Francie daly Hitlerovi v plen zemi, vybavenou prvotřídními zbraněmi a odhodlanými vojáky. A k tomu ještě přidaly návdavkem české zbrojovky a zejména plzeňskou Škodovku. Ty pak byly významným přínosem v dodávkách zbraní pro německou armádu v době 2. světové války.
1.9.1939 byla zahájena 2. světová válka, když Německo zákeřně přepadlo pod fiktivní záminkou Polsko. Polská armáda měla velké odhodlání, ale během několika týdnů byla vlastně vyřízená. A Německo přešlo v Polsku na tvrdý, teroristický okupační režim, který měl za následek, pokud jde o tuto zemi v průběhu války, miliony mrtvých. České země byly až do konce září relativně v klidu. Hitler přislíbil protektorátu autonomii. Protektorát měl svého prezidenta a vládu, kteří ovšem byly pod stále větším tlakem okupační moci. Na počátku okupace došlo k zatčení stovek českých osobností z řad intelektuálů i politiků, kteří byli umístěni např. v koncentračním táboře Buchenwald.
Dne 28. října se uskutečnila, v Praze a v řadě dalších českých měst, velká demonstrace k připomínce 21. výročí vzniku Československé republiky. Tato demonstrace zhruba se sto tisíci účastníky, byla potlačena velmi brutálně, střelbou nacistických ozbrojených složek, včetně SS. Zastřelen byl dělník Sedláček a těžce zraněn byl student lékařské fakulty University Karlovy Jan Opletal. Jan Opletal, přes veškerou péči lékařů dne 11.11.1939, zemřel. Jeho pohřeb 15.11., v rodné Litovli a předtím také v Praze, byl dalším protestem proti nacistické okupaci. Dne 16.11. bylo na poradě u Adolfa Hitlera, rozhodnuto o uzavření českých vysokých škol a dalších represálií. A o uvěznění zhruba 1200 studentů českých vysokých škol v koncentračním táboře Sachsenhausen. Nacisté v protektorátu a byla to především iniciativa K.H. Franka, rozhodli o zastřelení devíti studentských vůdců, právě zde v Ruzyňských kasárnách.
Hned druhý den (18.11.) bylo odesláno z Ruzyňského nádraží zmíněných 1200 českých vysokoškolských studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen. Samozřejmě, že tyto akty byly namířeny proti českému obyvatelstvu jako celku. V první řadě proto, aby bylo zastrašeno a nepokračovalo dále v protestech proti nacistické okupační moci. A za druhé, pokud jde o české studenty, byla celá akce promyšleným útokem vůči budoucím elitám českého národa. Mladým lidem tak bylo uzavřením českých vysokých škol znemožněno studovat na českých vysokých školách, což se týkalo asi patnácti tisíc studentů. Zhruba 800 profesorů a docentů univerzit a vysokých škol přišlo o práci a dalších téměř čtyři sta pedagogů a pracovníků VŠ, si mohlo hledat rovněž práci. Den, kdy proběhl tento teroristický akt nacistů 17.11., byl za dva roky poté vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Ten je připomínám dodnes.
Je třeba také říci, že zde v Ruzyňských kasárnách byly popraveny nacistickou okupační mocí, stovky dalších českých lidí. Mezi nimi elita čs. armády, prakticky všichni českoslovenští generálové, kteří ze země neemigrovali. A kteří také cítili jako svou morální povinnost, vést odboj vůči nacistům. Šéfem odbojové organizace Obrana národa byl generál František Bílý. Právě generál Bílý byl popraven nacisty, a to hned druhý den po nástupu zastupujícího říšského protektora Heydricha. Na popravišti před nacistickou popravčí četou starý československý generál, projevil vlastenectví a odpor, vůči nacistům, jediným možným způsobem, jak v té chvíli mohl. Díval se jim do očí, neboť si nenechal před popravčí četou nasadit pásku na oči. A zvolal, tak, jak to uvádí jedna z knih historika Roberta Kvačka: „Ať žije Československá republika! Ať žije Sovětský svaz! Psi, palte!“
Bohužel, do vzpomínkových událostí tohoto typu nám vstupuje politizování a politikaření. Za starého režimu se příliš nehovořilo o oběti devíti studentských vůdců, protože z tehdejšího hlediska se jednalo o představitele pravicového zaměření. A už několikrát v poslední době jsem četl poněkud upravená poslední slova statečného generála Bílého, která vyřkl před popravčí četou. Nějak z vyjádření zmizel Sovětský svaz.
Ať je to ale jak chce, je potřeba si připomenout hrdiny, z řad studentů i ostatních statečných Čechů, kteří na tomto místě, anebo obecně, v Ruzyňských kasárnách, byli za 2. světové války zavražděni nacisty.
Vysvětlení titulku:
Tento text měl být přednesen na pietním aktu pořádaném Československým svazem protifašistických bojovníků s podporou řady dalších organizací u památníku v Ruzynských kasárnách dne 17. listopadu 2004. Bohužel se tak nestalo, protože vzpomínka byla znemožněna správou památníku. Vzhledem k tomu, že podléhá ministerstvu obrany, mezi návštěvníky bylo usouzeno, že bylo jednáno na pokyn ministryně Černochové. Je smutné, že v roce 2024 není umožněno vzdát úctu skutečným bojovníkům za sobodu a demokracii.
Zdroj VV
Žádné komentáře:
Okomentovat