Gorbačov rozpoutal Černobyl v politice na pokyn Andropova, Putin Sovětský svaz dle referenda dohromady nedá, kdo po něm?

 Gorbačovova rozhodnutí (byť část z nich zdědil, hlavně od Andropova) měla často katastrofální následky. Protialkoholní tažení, které Gorbačov vnímal spíše jako morální problém, skončilo přes prvotní úspěchy fiaskem. Rozpočet přišel o peníze, musel stále více dovážet potraviny ze zahraničí, přičemž část z nich mizela na pálení alkoholu, trhání vinic popudilo hlavně Gruzínce a Moldavany proti sovětskému vedení. Možnost volit si management státního podniku a vybírat si své dodavatele a odběratele (po splnění povinného odvodu) zněla také logicky, ale vše skončilo tak, že si dělníci volili ty, kdo jim nejvíc slíbili. Vedení podniků, když se pak dostalo do čela, posílalo výrobky podniku svým spřáteleným kooperativům za regulované ceny, aby ty je následně prodávaly již za ceny tržní.

Michail Gorbačov měl zvláštní talent klopýtat za událostmi, které pomohl spustit. Ve chvíli, kdy umožnil drobné soukromé podnikání (zákon o individuální pracovní činnosti, zákon o kooperativech) a dal volnost státním podnikům, bylo už zřejmé, že se ekonomika ubírá jiným směrem. Jak uváděl Grigorij Javlinskij ve svém programu 500 dní, „čas postupných změn vypršel“. Javlinskij tím narážel na fakt, že Gorbačov se vlastně neodhodlal v ekonomice, ostatně ani v politice k dostatečně radikálním reformám, které snad mohly sovětskou ekonomiku opravdu změnit a zefektivnit (ani to není jisté). Dodat lze, že se neodhodlal k tomu, aby reformy zastavil a vrátil Sovětský svaz k nefungování brežněvovského období.

Pokud bylo něco podstatným rysem Gorbačovových reforem, pak to byla váhavost. Na jednu stranu chtěl reformovat (byť v prvním období takové slovo nepoužíval), ale nechtěl reformovat až zase tak moc. Když už bylo jasné, že se Sovětský svaz bez reforem a přechodu k tržnímu hospodářství neobejde, Gorbačov ztrácel čas neustálými zadáními na vypracování nových a nových plánů. Aganbegjan, Šatalin, Ryžkov, Javlinskij a další vypracovávali plány reforem různé míry radikálnosti, aby je Gorbačov všechny postupně odmítl. Neposouval tak věci kupředu, spíše pasivně čekal, kam se problém vyvine.

Zdroj hn