"Když chcete někomu nebo něčemu pomoci, musíte si nejprve uvědomit, co se děje a o co jde," uvedl před smrtí profesor Sokol a dodával, že bychom měli asi začít právě od rozlišení mezi pravdou a pravdivostí, a také mezi omylem a účelovou lží. Lež totiž není pouhá nepravda, ale nepravda, která to o sobě ví a musí to zastírat.
"Lež je úspěšná jen tehdy, když ji někdo považuje za pravdu. Když obelhávaného nepřesvědčíte, že to, co říkáte je pravdivé, tak jste se namáhal zbytečně," uzavíral profesor Sokol, proč je potřeba být před lží více ve střehu.
K tomu:
Jak aktuální! Zvlášť v době, kdy relativizace přerostla ve vybublávání tzv. "narativů" z hnijících bažin manipulace a vyvolávání animozit.
K tomu, co říká Jan Sokol, snad jen malý dodatek. Některé "pravdy" se zdají být "na první pohled samozřejmé". Na tu "samozřejmost" je nutné vždy dávat dobrý pozor a přijímat ji s ostražitostí. Pravda může existovat jen v rámci rozvíjejícího se systému poznání, který se opírá o vědu, vyvíjí v interakci s praxí a je touto praxí ověřován. K tomu dlužno dodat, že tento systém může žít jen v hlavách mnoha lidí schopných mezi sebou komunikovat ("pravda" napsaná na papíře je jen prostředek komunikace a mimo komunikaci je mrtvá). Z toho mj. vyplývá, že na každém člověku závisí to, zda (kdy, s jakými "náklady", resp. oběťmi) pravda zvítězí (bude vítězit, ovlivní reálné dění). Každý – ať si to uvědomuje či nikoli, ať si to připustí či nepřipustí, ať chce či nechce – je aktivním účastníkem žití, přežívání, umírání či vymírání pravdy.
(Pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat