Jinak než patologické a šílené nelze nazvat útoky na dílčí role, které jsou součástí rodiny a manželství. Od nejútlejšího dětského věku jsou děti bombardovány útoky na jejich sexuální identitu, která je zpochybňována. Vytěsňuje se kompetence rodičů za rozhodování nezralých a dětí a zneužívá se rozumová nezralost dětí a specifika jejich psychiky, kterou je tenká hranice mezi realitou a fantazií. Chlapečkové jsou vedeni ke kastraci penisu a podobně je to s genitáliemi děvčat.
Přitom náš právní řád dlouhodobě obsahuje zákon o ohrožování mravní výchovy dítěte (§ 201 zákona č. 40/2009 Sb.). „Ten, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu či mu takový život umožní vést, umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“
Ohrožení mravní výchovy cílí na psychickou stránku člověka. Mravní narušení osobnosti dítěte je reverzibilní a je tedy možná náprava i v pozdějším věku resocializací. Zničení sexuální identity je však nevratné, ireverzibilní a je proto mnohem závažnější než chyby v oblasti mravní výchovy. Jak to, že státní zastupitelství (Stříž), policie a justice mlčí. V USA a ve Velké Británii se již konají soudní procesy vůči lidem, kteří zneužili k sexuálnímu mrzačení dětskou nezralost. Věřím, že v budoucnu k takovým procesům dojde i u nás, a to nejen vůči lékařům, kteří tyto zločinné zákroky dělali, ale i vůči lidem a institucím, které to připustily. Současná politická elita zneužívá stát a jeho instituce, které mají být apolitické, k útokům na dětskou sexualitu. Zvláště ministr školství Mikoláš Bek systémově přivádí do škol organizace s touto agendou.
Rodina je však rozkládána i v její neformální sociální rovině. Snižuje se její pozice v hodnotovém žebříčku. V životním stylu se před rodinou a mateřstvím preferuje kariéra a život singl. V sociálních kompetencích se mladá generace nepřipravuje na život ve dvou, což je i jeden z důvodů poloviny rozpadlých manželství. Egoizmus, egocentrizmus, individualizmus, atomizace života a virtuální druhý život zbavují člověka schopnosti žít s druhým člověkem v reálném světě reálný život. Nefungující rodina již není schopna děti připravit na role manžela/ky, otce, matky. Rodina byla vždy klíčovou institucí pro život jedince, v nemocné společnosti tento význam narůstá. V rodinách charakteru pozitivní deviace má jedinec to štěstí, že jeho sociální zrání může proběhnout pozitivně, v rozporu s trendy nemocné společnosti.
Petr Sak
Žádné komentáře:
Okomentovat