Nalezení evolučně stabilní strategie pro lidskou pospolitosti v celé její hierarchičnosti a globální dimenzi v současných podmínkách nesmírně dynamického vývoje založeného na rozvoji lidského poznání musí udělat "z nouze ctnost". Tedy konkrétně z toho, co jakoukoli evolučně stabilní strategii u všech doposud vyzkoušených typů pospolitostí (kmenů, společenství) ohrožovalo, tedy z dynamičnosti, převratných či překotných, překotně převratných či převratně překotných změn uvnitř (např. mutací) i vně (v prostředí) dané pospolitosti učinit samotný základ evolučně stabilní strategie.
Jde tedy nikoli o to, bránit změnám, ale z určitého typu změny, právě z jejich dynamiky, udělat to, co evolučně stabilní strategii toho, kdo se teprve a právě tímto stane "pánem tvorstva", resp. kdo se tímto vymaní ze své živočišné předhistorie, vytvoří, a to v pravém smyslu tohoto slova. (Podrobněji k evolučně stabilní strategii našeho viru pro ty, kteří nečetli její popis, poznámka pod čarou.)
První, co je potřeba udělat, je zavrhnout jakékoli restriktivní či represivní řešení založené na násilném (fyzicky či manipulativními prostředky dosaženém) podřízení "individua rodu". Jakýkoli nástroj tohoto podřízení je vůči dynamice probíhajících změn dlouhodoběji neúčinný, jeho aplikování nezvýší, ale naopak sníží evoluční stabilitu rodu.
Pak ovšem nezbývá než to, aby stabilita byla založena na vzájemné výhodnosti – to, co dělá pospolitost (rod) pro člověka (individua), musí být výhodné pro každého člověka (každé individuum). Jenže pospolitost (rod) je tvořena lidmi (individui). Takže musí platit, že jde o takové vztahy, za kterých to, čím každý jednotlivec dosahuje naplnění svých tužeb, nalezení svého smyslu, naplnění reálného bohatství svého života, přispívá k naplnění tužeb, nalezení smyslu, naplnění reálného bohatství života každého člověka. Je to vůbec reálné?
Je. Máme štěstí. Příroda (přesněji přírodně historický vývoj daný způsobem, kterým člověk působil na své přírodní prostředí, tím, že nechal přírodu působit v podobě svých nástrojů a později technologií na sebe samu ve stále větším rozsahu) vedl k tomu, že nejplnější prožitkové bohatství je založeno na rozvoji a uplatňování schopností člověka (opírající se o dosaženou úroveň lidského poznání), přičemž takovýto rozvoj schopností a jejich uplatňování v případě každého jednotlivce je podmínkou takového rozvoje a uplatňování schopností kohokoli jiného. Takovéto vztahy mezi lidmi jsou reálné, i když cesta k nim bude ještě dlouhá a trnitá či spíše plná "nástražných min", které tu zůstaly jako dědictví minulosti a které si na cestě kupředu kladem ještě v současnosti.
Kdo nevěří, může si sám na sobě vyzkoušet, že když dělá "něco pro někoho" (a zvláště pokud jde o jeho bližní a zvláště, když je to založeno na tom, že on sám sebe zdokonaluje), tak mu to přináší potěšení. A to i tomu, kdo je impakty doby částečně "zapouzdřen" a nachází jistotu ve svých stereotypech posilovaných stádní stupiditou, do které se nechal vmanipulovat.
Tak nám náš virus svou jednoduchostí pomohl vyznat se v naší složitosti, svou evoluční rigiditou napověděl jak zvládnout problém naší dynamiky.
Poznámka pod čarou pro ty, kteří ještě nečetli popis evoluční strategie našeho viru:
Takto jsem evolučně stabilní strategii našeho viru formuloval již dříve a několikrát připomenul:
1. Základem evolučně stabilní strategie je strategie "pomalého spásání pastviny", resp. šetrného chování k hostiteli. Patrně takového, při kterém imunitní systém na přítomnost a množení našeho viru vůbec nereaguje.
2. Doplňující obrannou strategií, kterou spouští, když zjistí, že v napadeném organismu je mutace jeho vlastního kmene, která porušila "kmenové tabu" a začala se k hostiteli chovat nešetrně. V tu chvíli nás virus také přejde do modu rychlého spásání, resp. co nejrychlejší replikace v hostiteli. "Odbrzdí se", přechází do excitovaného, zdivočelého stavu.
3. Navazující korekční strategii, kterou zkouší, zda je ještě přítomna mutace, která porušila kmenové tabu (zda byla vytlačena nebo uklidnila). Vysílá vstřícný signál pomalého spásání, ovšem podle toho, jaká je reakce prostředí, je zase připravena přejít k obranné strategii rychlého spásání, resp. nešetrného chování k hostiteli.
(Beru hypotézu této formy evolučně stabilní strategie našeho viru s příslušnou metodickou skepsí, ale také se mně zdá stále pravděpodobnější.)
Patrně ji v nějaké míře mají všechny koronaviry nějak zabudovanou a patrně právě to, že se prosadila, vedlo k ústupu předcházejících koronavirových epidemií (SARS-CoV, MERS-CoV). Lze jen litovat, že samotnému fenoménu "ústupu" jako předmětu výzkumu nebyla věnována potřebná pozornost.
Otázka zní takto:
- Nakolik se náš virus (COVID-19) evolučně stabilní strategii přiblížil.
- Jakými mechanismy a strukturálními prvky je realizována.
- Co způsobuje její selhávání.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/8320-evolucne-stabilni-strategie-cloveka-odpoved.html
Radim Valenčík,
Žádné komentáře:
Okomentovat