Kdykoliv Západ ve vztahu k Rusku chce vyvolat napětí a tu zastřít jeho mediální úspěch, vystartuje s obvyklým obviněním, že Putin zase někoho otrávil.
Otrava bývalého plukovníka Skripala a jeho dcery Novičokem tři dny před triumfálním volebním vítězstvím Vladimíra Putina v březnu 2018, se stal pro kabinet Theresy May, která se tehdy snažila upevnit své postavení vůči EU a i vůči svým poslancům, individuální snahou pro důkaz stále stejného významu Velké Británie, a proč by ji EU měla vyhovět. Zároveň šlo o etapu, kdy Vladimír Putin zásadně změnil poměr sil v Sýrii a prezident Bašár Asad, který podle plánu Západu měl být odejit, stabilizoval svou situaci. Putin triumfoval. A to si ten, kdož měl být poražen na Ukrajině, nesměl dovolit.
A tak musel být otráven bývalý ruský zpravodajec Skripal, aby se odvedla pozornost od pozitivního triumfu Putina, tak aby mohl být označen za mezinárodního zločince. Bylo to komické. Skripal si přece si odpykal trest za svou vlastizrádnou činnost v Rusku a potom byl vyměněn. Pro Rusko byl již zcela nepoužitelný, šanci na pracovní uplatnění samozřejmě neměl a fakt, že stráví zbytek svého života v Británii bylo ideálním řešením.
Představa, že tento v podstatě naprosto bezvýznamný člověk by měl být předmětem pomsty Putina tři dny před předpokládaným volebním triumfem, jak to tvrdil tehdejší ministr zahraničních věcí a dnešní britský premiér byla směšná.
Skripal ovšem zdá se už neměl moc pracovních šancí ani v Británii, a tak jeden den za ním přijela jeho dcera, ihned na plnou moc vybrala celé konto po svém zemřelém bratrovi a následně slavnostně za rozhořčení celého západního světa byli otráveni… Mimochodem dceři, ač mohla přečíst připravené prohlášení pro tisk, zjevně přeložené do špatné ruštiny z angličtiny, nikdy nedovolili uspořádat tiskovou konferenci a nikdy nedovolili ani hovořit s ruskými diplomaty.
Nepochybně se britské vládě podařilo západní svět mobilizovat a s výjimkou racionálního Rakouska všichni masivně na protest odvolávali ruské diplomaty. Náš Babiš snaživě odvolal rovnou tři.
Jenže svět pokračuje dál a i když podle některých komentářů měl Putin dramaticky prohrát referendum o ústavní změně, výsledek byl opět v podstatě skvělý. A Putin znovu zabodoval.
Nu což, to by ještě šlo…
Přišly volby běloruského prezidenta, na jejíž kontrole se odmítla účastnit OBSE. Dnes je jasné, že zřejmě šlo o předem připravenou past.
Lukašenko zvítězil se ziskem 80 % hlasů a nastala mela…
Ne, že by trochu nevyváděla policie. Vyváděla asi tak jako ve Francii proti Žlutým vestám či v Katalánsku proti katalánským patriotům.
Ovšem pobaltské země, Polsko a bohužel také Andrej Babiš vyvolali nátlak a Evropská rada se usnesla, že výsledky voleb neuznává.
A tam někde se odvíjí pokračování frustrace Angely Merkelové z poslední doby její politické kariéry.
První rána nastala ihned po volbách do europarlamentu, kdy jí podrazil její spojenec francouzský prezident Emanuel Macron a nepřipustil volbu jejího stranického nominanta a předsedy lidovecké frakce Maxe Webera za předsedu. To byla dost velká potupa a lidovečtí straníci to Merkelové vyčítali.
Ale budiž.
Daleko horší ponížení pro ni, která byla zvyklá po deset let na to, že co řekne v EU a často dokonce jménem Západu, platí, bylo jednání Evropské rady o víceletém rozpočtu a plánu obnovy, kdy hlavní slovo si urval nizozemský předseda vlády Mark Rutte, který ve spolupráci s rakouským kancléřem Sebastiánem Kurzem a tzv. skupinou šetřivých zcela měnil parametry dohod značně odlišně. Angela Merkelová se ocitla v pro sebe neznámém postavení pátého kola u vozu. Tu uraženě odcházela do hotelu, tu hrozila s Macronem odjezdem, tu třískala dveřmi.
A do toho přišly již zmíněné volby, které skončily trochu zřejmě i pro Merkelovou i Macrona nechtěným usnesením Evropské rady o tom, že EU Lukašenka neuznává.
Pro spravedlnost dodávám, že například předseda Evropské rady chtěl oddálit jednání o této otázce na konec září 2020, až se věci ujasní. Buďme upřímní, už teď je velmi pravděpodobné, že Lukašenko dobrovolně neodstoupí a mohlo to být rozumnější, spěchem se Evropská unie dostala do neřešitelné pasti.
A potom přišla další psychologická rána pro po Obamovi hlavní tvář Západu Angelu Merkelovou. Měla o sobě zafixováno, jak byla významná a důležitá ohledně evropských záležitostí a upřímně řečeno ještě před rokem tak tomu bylo, když suverénně tak trochu ultimativně spoluřídila s Macronem tzv. normandský formát o Ukrajině. Jenomže najednou jakoby nic neznamenala. Ten Lukašenko, prodloužená ruka Putina, ke kterému má sama ambivalentní vztahy, odmítal brát její telefony a i Putin prakticky nevyvíjel žádnou vstřícnost k jednání.
A tak do toho přišel Navalný, politicky bezvýznamný miláček Západu, který poté, co zkolaboval, byl takřka nuceně odvezen do německé nemocnice, když letadlo připravené na jeho odvoz s předem připravenou úvahou, že byl otráven, provokativně odmítalo odletět.
Bylo jen otázkou času, kdy s tím Merkelová vyrukuje a udělala to bombasticky a drtivě volala jménem celé EU a celého NATO Putina k odpovědnosti. Je to jasné. Západ Lukašenka neodstraní, jak se to povedlo s Janukovyčem. Bude to blamáž a ta blamáž může být překryta frontálním útokem proti Rusku.
Už teď je tedy v podstatě jasné, že se Merkelová pokusí vyvolat konflikt á la Ukrajina, zapojit proti Rusku co nejvíce oveček z EU a NATO. Její tvrzení možná oblbne Západ a část Němců, ale určitě nezblbne ty Němce, kteří se zřejmě opět o víkendu chystají proti ní protestovat v Berlíně. A rozhodně to nejsou jenom tzv. pravicoví extremisté…
A rozhodně také nepřesvědčí většinu Čechů. Máme totiž své zkušenosti o údajné přípravě otravy českých opozičních politiků, se kterou přišel novinář Respektu Ondřej Kundra a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček a které podpořil samozřejmě i generální tajemník NATO.
Nedělejte z nás pitomce, Frau Merkel.
Žádné komentáře:
Okomentovat