Není to tak dlouho, co evropské elity staletí po zavržení myslitelů a adoraci mystiků hlásaly, že Země je placatá a každého, kdo tvrdil, že je ve skutečnosti kulatá trýznily, vyobcovávaly a upalovaly včetně prvních vědců.
Nyní evropské elity hlásají, že trh, euro a EU vyřeší všechny krize a každého, kdo tvrdí, že východiska z krizí vedou přes národní státy, jejich kooperaci při plánování míru a prosperity, zrušení nekrytých peněz a pracovní kredity, trýzní, vyobcovávají a místo upalování otravují.
Ekonomie se tak změnila v jakýsi šamanismus. Ale i uznávaný ekonom Romer už argumentuje, že každá disciplína, která příliš silně závisí na matematice, tak jako ekonomie hlavního proudu, je pravděpodobně chybná.
Jde o to, že lidé, kteří vytvářejí matematické modely, konstruují takové systémy, které neodpovídají skutečnosti. Pokud má Romer pravdu, má to obrovské důsledky pro způsob, jímž vlády a ústřední banky vytvářejí svou hospodářskou strategii. Namísto abstraktních modelů je zapotřebí něčeho, co je daleko blíže realitě - a se vznikem technologií počítačového napodobování skutečnosti je taková technologie už nablízku. Ano, půjde o kyberdemarchii.
Romerovo přiznání, že je mainstreamová ekonomie mylná, je známkou, že po mnoha desetiletích hledání externích narušitelských faktorů začali nyní akademičtí ekonomové hledat příčinu nestability uvnitř systému, nikoliv mimo něj.
Především je však prý aktuálně nutné vyloučit z rozhodování ty lidi, kteří tvrdí, že je špatné si myslet, že "kapitalismus je nestabilní", pokud řídíte ministerstvo financí, stojíte v čele velké politické strany nebo centrální banky.
"Vynaložili jsme velké úsilí, abychom ukázali, že společenská racionalita účtování na základě pracovní doby je nadřazena racionalitě trhu. A že neexistuje nutná souvislost mezi používáním rovnovážných tržních cen u spotřebního zboží (které navrhujeme jako jednu složku celkového systému plánování) a rozkladem socialistického vlastnictví tím, že podnikům bude poskytnuta neomezená autonomie.
´Reforma´ socialismu směrem k tržnímu hospodářství byla pro pracující třídu v postižených zemích bezprecedentní ekonomickou katastrofou!
V celosvětovém měřítku znamenala znovuobnovení nadvlády těch několika kapitalistických mocností, které vládly světu před rokem 1917.
Na politické úrovni vedla k vytvoření situace, v níž socialistické hnutí a organizovaná pracující třída byly prakticky donuceny vyklidit scénu. Když socialismus odešel, jaká naděje, kromě fašismu a socialismu, zůstává těm, co nic nemají?
Nic, pokud to nebude socialismus radikálnější, demokratičtější a rovnostářštější než cokoli, co zde bylo předtím, socialismus založený na jasných ekonomických a morálních zásadách, který se nevzdá své integrity ve prospěch demoralizujících mýtů trhu, dvěma slovy kybernetická demarchie," vysvětlují východiska z evropské a západní krize společenští vědci Paul Cockshott a Alvin Cottrell. Upálí je nebo otráví?
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat