Sjednoceným Německem zničená Svatá říše římská opřená o Zlatou bulu českého krále a císaře Karla IV. hrála důležitou roli pro národy v srdci Evropy žijící mezi kromaňonskými Franky a ruskými Slovany (neolitickými revolucionáři), jejichž nezměrné surovinové bohatství po staletí poutalo pozornost anglosionistické chazarské Británie (královny moří) a pak i Washingtonu.
Němci ale po zničení Svaté říše římské prohráli Mořem vyprovokované 2. světové války, čímž Pevninu jen oslabili, ale nezačlenili plně do Chazárie, takže stratégové Chazarů usoudili, že islamistický Chalífát vytvořený a skrytě podporovaný jejich Deep state, bude lepším, údernějším spojencem než selhávající Němci, což se s úspěchem otestovalo v Afghánistánu proti Sovětskému svazu.
Po demontáži Sovětského svazu chazarskými agenty Gorbačovem a Ševarnadzem, kteří v rámci dohod předali střední Evropu i s agenturní sítí a kompromateriály Washingtonu (odtud současné problémy s drahošovci a vražednými piráty) se chvíli zdálo, že "globalizace", tedy specifická podoba hospodářské integrace na bázi jediného boha-dolaru, bude probíhat hladce, jenže neokonzervativci (dříve levicoví chazaři) dohody porušili, Jeltzin se upil a moc předal chazarskému míšenci s kořeny v KGB Putinovi, který ji dle na míru Jeltzina šité ústavy začal uplatňovat ke konsolidaci Ruské federace a Pevniny spojenectvím s Chany (Číňané s praslovanskými neolitickými kořeny) proti expandujícímu NATO.
Proto bylo spojeným islámsko-judaistickým výborem rozhodnuto, že Chalífát bude dle Kalergiho plánu expandovat do západní Evropy - řízené prozatím prostřednictvím bruselských loutek chazarských neoconů, poněkud rychleji a stane se hrotem meče při útoku na srdce Eurasie, Chazarie rovněž ovládla po selhání FSB majdanským pučem Ukrajinu a horké kaštany z ohně musela v Doněcku a na Krymu tahat GRU.
Jenže Češi, Slováci a další národy rozbitého Československa, včetně sefardských Židů, se začali probouzet z "tržních snů o globalizaci a šťastné Evropě v EU", společně s Maďary a Poláky oživili jádro Svaté říše římské, Visegrád a začali wahábistickému islamizačnímu Chalífátu klást odpor, odmítat kontingenty džihádistů na svém území a chránit své hranice, ačkoliv to bylo podobně směšné, jako když Romulus začal stavět chatrné hradby Říma, které jeho bratr Remus pohrdlivě přeskočil. Jenže Romulus bratra zabil a vyhlásil zákon, že tak se stane každému, kdo je nezván překročí!
Řím se pak stal královstvím a po vyhnání posledního krále Hermodóros opravil zákony republiky tak dobře, že se stala postupně světovou civilizací a nebýt Sully, který vzal moc Lidovému sněmu a dal ji politickým partajím a senátu, mohla zde být dodnes. Oslabenou říši pak rozvrátili tzv. křesťané, judaističtí sektáři - pavlisté zevnitř a Germáni zvenčí.
Karel Veliký se ji pokusil obnovit, ale pevné základy jí na dlouhá staletí dal až Karel IV., když jejím jádrem učinil Země koruny české, korunovační klenoty Svaté říše i Českého království uložil na Karlštejně (odkud je Habsburkové později ukradli) a započal církevní reformy k jejichž provedení získal arcibiskupství, což se samozřejmě nelíbilo franským prelátům uvyklým na obžerství a sodomii. Proto Jan Hus shořel na kostnické hranici. To je však už jiná - i když také velmi poučná, historie.
Nyní jsme v situaci, kdy Svatou říši římskou na bázi řekněme Federace či Konfederace svobodných národů ústavními smlouvami obnovíme, nebo neobnovíme, zanikneme v nahnědlém Chalífátu a budeme obětováni při útoku na východní "revizionistické mocnosti zla" dle plánu Barbarossa 2 řízeného vrchním velitelem Scaparottim.
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat