Chazarské bisexuální feministky-tribalistky uvědoměle navazují styky s mladičkými Češkami, nejen aby jim přivodily v době dospívání "něžné orgasmy" a vyvolaly u nich časem androfóbii, jak již TOP informoval, ale propagují i potraty v rámci "svobody rozhodovat o svém těle" a vize, že "žena bez harantů ve vleku se dostane dál" a udělá ve "svobodném světě" větší až závratnou kariéru, která ji uspokojí více, než "utírat harantům prdele".
Nejdůležitějším mužem v životě ženy je otec o jehož pozornost již od malička soutěží s matkou, ale nejvíce její život ovlivní děti - ať už ty narozené, nebo nenarozené. Bezdětná žena, která po potratu či dokonce několika potratech už děti mít nemůže a lesbické vztahy a orgasmy ji uspokojit nemohou, začíná nenávidět muže, kterým přičítá vinu za svůj zpackaný život, často propadá alkoholismus i jiným drogovým závislostem včetně mocenské, které ji uměle stimulují centra radosti v mozku, stupňuje dávky a propukají pak u ní duševní choroby, paranoia, bipolární porucha, atd. Když vstoupí do politiky, jako Merkelová či Mayová, jsou schopné zničit nejen své okolí, ale celé národy. Bez odborné pomoci není situace řešitelná, jak potvrzuje i následující rozhovor:
Když jste se chystala k interrupci, do jaké míry to byla vaše svobodná volba?
Na mém rozhodnutí jít na interrupci se podílelo samozřejmě víc faktorů. Kdybych v té době měla podporu svého partnera, rodičů, kdyby mě doktorka informovala o tom, jaké mám možnosti… Nikdo mě přímo netlačil do tohoto rozhodnutí. Ale také mě nikdo nepřemlouval, abych si dítě nechala. Svobodná volba… Myslím, že žádná žena by se dobrovolně svého dítěte nevzdala. I když je to dítě ještě nenarozené. Ale musí mít podmínky pro výchovu svého dítěte. Je tu hrozně malá podpora ze strany státu.
Co by měla žena, která se rozhoduje podstoupit interrupci, vědět, a v čem si naopak myslíte, že bývá dezinformována?
To je těžké. U mě to bylo tak, že jsem přišla k paní doktorce, ona se mě zeptala, jestli si dítě nechám, zavrtěla jsem hlavou a dohodly jsme termín. Nic víc, nic míň. Myslím, že když je doktor v takové situaci, měl by dál s ženou pracovat. Měl by jí přinejmenším dát kontakty do nejbližší poradny nebo na psychologa. Nebo aspoň tip na stránky, kde to může najít. Mně k tomu nikdo nic neřekl; nikdo neřekl, že něco jako postabortivní syndrom existuje.
Co vám nejvíce pomohlo vypořádat se s tím, co se nazývá postinterrupční syndrom?
S tím se člověk nevypořádá nejspíš nikdy. Dá se to potlačit, aby to člověka zcela neovládalo, ale nevím, jestli to někdy zcela pomine. Nikdy bych se však nedokázala vzpamatovat bez paní doktorky. Nikdy nezapomenu, jak mi pomohla, a budu ráda, když budu někomu moci pomoct i já. Mám před sebou ještě dlouhou cestu, než to bude za mnou. Doporučila bych, aby si ženy našly vhodného doktora, který se na toto specializuje. Samy to nezvládnou. A čekat, že to někdy odezní… Neodezní. Nečekejte na nic.
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat